Vodácká turistika: LODNÍ DENÍK (1)

Založeno 9. 7. 2011 Terka a Iva

Voda Morava 9. 7. 2011

1. JÍZDA – sobota 9. 7. 2011

   Začátek byl velice zajímavý. Hned při nasedání jsme si vybraly místo na mělčině…skvělý nápad! Zjistily jsme, že po kamenech se ta loď fakt nerozjede, tak jsme si ji posunuly do hlubší vody a už jsme jely. S naším 5 minutovým nasedáním jsme skončily solidně pozadu. To ale pro rozjezd nebylo všechno. Po asi 150 metrech jsme se zasekly na skupině velkých kamenů, a protože tam byla hluboká voda, nemohly jsme vylézt a popostrčit loď. Vedle bylo koupaliště a pro zdejší lidi to byla úžasná podívaná. Povzbuzovali a fandili nám. Smáli se, až se za břicho popadali. Potom se nám však konečně podařilo vyjet. Ovšem jsme ale už opravdu měly co dohánět. Chvíle napětí…ano, dohnaly jsme je. Než jsme se však stačily srovnat s jejich tempem, naši spolulodníci zastavili kvůli dofoukání Tulákovy lodě. Se zadákem Terkou jsme se dohodly, že schválně pojedeme poslední, protože nám Jára pořád sliboval, že nás vykoupe. Když se všichni rozjeli, chystaly jsme se vyplout za nimi, to se nám však nepovedlo, protože jsme opět uvízly na mělčině.
   Po čase jsme se pomalu sehrály a už nám to šlo líp. A tu se strhne velká vodní bitva, kde většinu šplíchanců schytal náš hrdinný háček Iva. Dokonce nám předvedla i skvělý akrobatický kousek, kdy si při plném náklonu přídě naší lodě jemně namočila své levé rameno i s celou rukou do vody a opět se posadila zpět do lodě. Skvělý instinkt…šikovný háček!!! Sám háček Iva nám k tomu řekla, že to byl spíš podmíněný reflex.
   Jedeme si, jedeme a najednou náš šikovný háček hlásí: „Šutr!" A kormidelník na to: „Kde?" Vtom slyšíme skřípání něčeho o spodek naší lodě a háček jen poklidně řekne: „To byl on…"
   Dokonce jsme se i zcela dobrovolně vykoupali v jedné zátoce. Laďa skočil do vody a prohlásil: „Do prdele, to je stodeny!“
   První část naší cesty byla úžasná! Peřeje, hluboká voda, silný proud…i 2 šlajsny. První jsme s odřenýma ušima projely. Na té druhé Tulák křičí: “Jeďte kolmo!"Kolmo jsme sice najely, ale v půlce se nám loď stočila doleva, tak jsme ji dojely po boku.
   Druhá část byla však pomalejší a na některých mělčinách jsme museli tlačit loď.
A právě na jedné z těchto mělčin se nám stala trochu bláznivá věc. Když kormidelník tlačil háčka zezadu po mělčině, mělčina najednou nečekaně skončila, voda začala stoupat a proud sílit, kormidelník se rozběhl za lodí a skočil do ní placáka. Přitom se bouchl hlavou o helmu připevněnou k lodi. Mezi tím řeka mířila pod most. Zatím, co se kormidelník rozpláclý na lodi křečovitě svíral smíchy a loď jela pozpátku, háček se jen opatrně zeptal: „Seš tam?" Kormidelník se vzpamatoval, až loď vyjížděla zpod mostu. Elegantně jsme obrátily loď našimi oblíbenými hodinami. Měly jsme štěstí, že jsme pod mostem nenarazily na žádný šutr.
   Zbytek cesty jsme strávily smíchem, bouráním do břehů a do šutrů, kecáním a našimi oblíbenými hodinami, které jsme po cestě dělaly asi 30krát. Taky jsme založily lodní deník a vymyslely, že by bylo skvělý, sehnat si pirátskou vlajku. To by se úplně hodilo k našemu stylu plavby.
Bylo to BEZVADNÝ!!!!!
Tulák k tomu v závěru dodal: „To je zajímavý, kolik mají ti začátečníci nad sebou andělů strážných!“

Účastnici:
Terka (zadák, kormidelník na pirátské Pálavě), Iva (háček pirát), Tulák (jel s
Ritou), Rita (psina od Tuláka), Jára (zadák), Jana (háček), Laďa (učí se na
kajaku)

Napsala Terka, úpravy Ivunec